Rodinná terapie v přírodě
Rodinná "lesní terapie nebo terapie přírodou", čili jak jsme se na šest dní „ztratili", vzdali se civilizace a komfortní zóny.
Ač se to může zdát zcela banální a běžné, zjistila jsem, že až tak běžné to nebude. A co tedy myslím? Způsob trávení rodinné dovolené… ☺
S mým partnerem a našimi dvěma dětmi (9 a 7 let) jsme se dohodli na společném výletě do neznámé krajiny. Cílem bylo být spolu za jiných, než běžných podmínek, na které jsme zvyklí a především umožnit dětem získat nové zkušenosti a předat jim dobrý vzor v různých situacích, které jsme předpokládali, ale i v situacích, v kterých je třeba zaimprovizovat. V plánu tedy bylo projít a poznat novou krajinu, putování s plně naloženými batohy a to včetně dětí, spaní pod širým nebem, zajišťování si pitné vody a jídla po cestě, zažít hlad, žízeň, mírné nevyspání, "ušlapané nohy" i bolavá záda, poznat své limity a posunovat je, zažít nekomfort a naopak pocit vděku za věci, které často vnímáme jako samozřejmé, vypnout hlavu a soustředit se více na své tělo či vnímat přírodu jako naší přirozenou součást.
Bylo znát, jak se vše během týdenního putování mění a to od počátečního překonávání různých situací, jako je třeba chůze kopřivami zarostlými stezkami, nesení batohů, únava, strach nebo komunikace s cizími lidmi. Měnila se i komunikace mezi námi, začali jsme si více vyprávět, povídat o čemkoliv, co děti zajímalo, chůze lesem a krajinou se začala měnit z fyzické námahy na relaxační zážitek, kdy jsme třeba všichni čtyři mlčky šli a pozorovali krajinu okolo sebe a všímali si ještě více krásných detailů. Krásným zážitkem bylo i hledání místa na spaní pod širým nebem, chystání místa ke spánku, zakládání a uklízení ohniště, noční hlídkování, ale i příprava společného jídla, učení se šetřit vodou, poklízení místa noclehu a loučení se s ním. Pocity vděčnosti a pokory s možností zažít tolik dní společně v krásné přírodě jsme tak zažívali všichni. Nic nemůže nahradit dětem jejich vlastní zkušenost. Informací, kterých se jim dostává je sice čím dál více, ale vlastní prožitek, zkušenosti a radost z překonávání svých možností v televizi ani na netu nenajdou. Týden, který jsme spolu zažili se sice už nevrátí, ale společně strávené chvíle, zkušenosti a prohloubení vztahů mezi námi nám ani čas nevezme.
Příroda je lék na všechno. Je to les a jeho životodárná energie, lesní plody, louky s bylinkami a hmyzem, řeka s osvěžující vodou v horkém dni, řeka jako symbol plynutí času, zvuky a vůně přírody, inspirace pro tvorbu, místo odpočinku a splynutí. Chůze po cestách je vlastně takové osahávání krajiny. Po takových cestách, kam může vejít jen člověk, je chůze téměř magickým zážitkem. Ještě dnes takové cesty jsou, vyšlapané jen lidskou nohou, divokou zvěří a časem.
Tato naše rodinná zkušenost s terapeutickým nádechem by se mohla zařadit mezi naše důležité životní rozhodnutí vedoucích k jedněm z nejkrásnějších společných chvílí.
