Cesta do Stockholmu

Skandinávie po páté... 

Možná je to snad už srdeční záležitost a možná taky karma, touha po klidu, divoká a krásná příroda, čistý vzduch, chladnější léto a mírumilovní lidé... Vydechnutí, změna, vykolejení, nalézání svých vlastních hranic v neznámém prostředí, hledání svého prostoru na této planetě, získání zkušeností a nadhledu, touha a zvědavost. To vše může být důvodem, proč jsme se již po páté vydali na sever, kde léto bývá chladnější, moře studenější, krajina tišší, život klidnější a čas plyne v pomalejším rytmu...

Poprvé jsme vyjeli do Skandinávie před pěti roky, kdy našim dvěma dětem bylo 2,5 let a necelý rok. Už jen to, že jsme se ocitli v tak nádherné a klidné části světa jako je Dánsko a pak i Švédsko BYLO úžasné. Tenkrát cestování bylo velmi velmi skromné a to naší dodávkou Ford Transit, kde byla pouze postel pro nás čtyři a pod nimi spousta přepravek s čímkoliv... Postupně jsme rok co rok získávali víc a víc zkušeností a nyní si troufám již říct, že už to máme "vychytané". Nyní již po druhé za poslední rok a kousek jsme odjeli teď už s naším postarším karavanem poznávat další nová místa ve Švédsku, tentokrát od jihu nahoru po východním pobřeží až do Stockholmu. Příroda v jihovýchodní části Švédska převážně ustupuje zemědělství, takže kam se člověk podívá, jsou žlutá pole obilí, sem tam brambory, slunečnice či řepa, lesíky či samostatná hospodářství. Později dál na sever se téměř z rovné krajiny začnou zvedat nějaké oblinky lesa, skalky, objevují se jezera a klidná a tichá místa k bydlení i odpočinku. Snad i to Baltské moře je z východní části Švédska klidnější, jakoby chtělo soutěžit o to, kdo bude více nenápadnější, jestli ono nebo okolní pevnina. Skoro to vypadá, že už se nic nebude dít a najednou tak hodinku pod Stockholmem se začne krajina měnit na něco, čemu se opravdu dá říci divočina... Samotný Stockholm se rozkládá na několika ostrovech a výběžcích končících v Baltském moři... Je tak zelený a plný moře, že ani nemáte pocit, že jste v tak velkém městě. Městskou dopravu tam zajišťuje metro, které má skoro sto stanic, tramvaje a autobusy se ztrácejí v městské zeleni... Ale hlavně je město plné mořské vody v zátokách, do kterých stále připlouvají a odplouvají trajekty různých velikostí, výletní i soukromé lodě a jachty. Vzduch voní mořem a rybami a počasí se tam mění snad co hodinu. Ve městě či v metru potkáte lidi všech různých národností, takže se může úplně běžně stát, že vedle vás sedí Japonec a naproti vám Indka a přes uličku nějaká Češka volá kamarádce do Čech a myslí si, že ji nikdo nerozumí... Ve Stockholmu žije asi jeden milion lidí, ale v samotném centru jsou v létě vidět spíše turisté. Ovšem ani tak nemáte pocit, že to vlastně turisté jsou, protože ve Švédsku žije mnoho přistěhovalců. A když už té vody a zeleně máte dost, tak se můžete vydat na jeden rušný ostrůvek uprostřed Stockholmu, zvaný Gamla Stan, kam dojedete třeba metrem a v samotném jeho středu stojí na dlážděném nakloněném náměstí barevné městské domy ze 17. a 18. století jako z pohádky. Můžete si sednout na jednu z mnoha laviček, které jsou postaveny tak, jakoby ty barevné domy byly plátno v kině a jen se díváte... Na domy, lidi, nasáváte vůni z kaváren a restaurací a máte pocit, že už nic nemůže tuto atmosféru překonat. Ale přece ano. Z nedaleké středověké katedrály Storkyrkan začne hrát zvonkohra jak z nějakého filmu o upírech a když pak procházíte dalšími uličkami skoro nedýcháte, že někde za rohem stojí ten z Nosferatu. A pak... v půl čtvrté ráno na periferii města se na parkovišti pro karavany a obytná auta, tam, kde s dětmi poklidně spíte, zjeví asi sedm mladých upírů s prázdnými nádobami od sprejů na grafity, povzbuzených alkoholem a omamnými látkami a ty nádoby všude rozhazují a upíjí vám čas na spánek a vnáší do vaší mysli strach. Po hodině hlasité hudby a podivných zvuků linoucích se ze dvou aut upíři odjíždí a celé parkoviště se opět ponoří do ticha, ale již méně klidného spánku. Ráno nějaký Francouz uklízí odpadky z prostředka parkoviště a všude je ticho. A tak i my odjíždíme opět zpátky do švédské přírody, asi hodinu od hlavního města do obce Tyresö ve stockholmské župě ve východním středním Švédsku na pobřeží Baltského moře. Nacházíme zde opravdovou divokost švédské přírody v několika rezervacích, čistý a doslova voňavý vzduch nasycený mořskou solí a okolní přírodou, stezky vedoucí po pobřeží i uvnitř lesů a krásné skalní lezecké oblasti u jezera i u moře, kde opravdu jen vyjímečně někoho potkáte. Krásné na té lesní divočině je, že se tu cítíte tak, jako byste byli první lidé, kteří tu prochází, úplně vás to pohltí, ztišíte se, našlapujete a díváte se, až okolo vás proběhne veverka a třeba i liška. V tomto opojení se vám nechce ani pomyslet na to, že za pár dní se s karavanem otočíte k jihu a pojedete zpět do domů. Po cestě zpět vás sice čeká ještě mnoho zajímavého, ale už se pomalu smiřujete s tím, že je to návrat. Ale... i to patří k cestování. A vše, co jste zažili a viděli se svojí rodinou zůstane uložené hluboko ve vašich vzpomínkách. Zkušenosti se přetransformují a využijí dál v běžném životě, ale hlavně odjíždíte zpět díky těmto vlastním zkušenostem o mnoho moudřejší, s ještě větší snahou než doposud respektovat své okolí a s nadhledem, který získáte, se vám opravdu lépe žije. Dlouhodobější cesta a hlavně strávený čas s vlastní rodinou se nedá prostě ničím nahradit. A kdybyste měli pocit, že již třetí rok máme na fotkách stejné oblečení, tak to se vám opravdu nezdá :-D

Děkuji své rodině. S láskou Irča